Říjen 2014

Ďáblice s tváří anděla

26. října 2014 v 14:23 Téma týdne
Nastoupila jsem do nového zaměstnání a začala se seznamovat s kolegy. Byli různí, většinou ale docela fajn, nejsem konfliktní člověk, takže vyjdu s lidmi vcelku snadno. Jedna kolegyně ale byla obzvlášť milá. Rozuměly jsem si ve spoustě věcí, vycházela mi vstříc a spolupracovalo se s mi s ní výborně. Měla jsem z toho radost, protože vztahy na pracovišti (i kdekoliv jinde) jsou pro mě důležité a tady jsem se mohla těšit na fajn spolupráci.
Pak se to jednoho dne zlomilo. Nevím, co bylo podnětem, ale ze dne na den se ta kolegyně změnila. Najednou se začala chovat útočně, shazovala mě, o spolupráci už se skoro nedalo mluvit. Byla jsem z té proměny v šoku. Nevěděla jsem, co se stalo, čím byla ta její proměna způsobena a nevím to dodnes. A taky už po tom nepátrám.
Po čase jsem viděla zajímavý film Ryba smrdí od hlavy, kde popisují chování psychopatů. Psychopat je podle našich obvyklých představ na první pohled rozeznatelný, něco mezi bezdomovcem, ožralou a kriminálníkem. Část psychopatů do této škatulky zapadá, ale velká spousta se jich dokáže chovat naprosto normálně a dokonce mít i v lidské společnosti úspěch.
Tito skrytí psychopaté mají oproti běžnému člověku jednu velkou výhodu: nezdržují se s emocemi. Netrápí se soucitem, empatiií, svědomím a podobnými pocity. Když se chovají přátelsky, není to proto, že by vás měli rádi. Hrají hru na přátele, protože se jim to zrovna hodí. Až vás nebudou potřebovat, bez mrknutí oka na vás v lepším případě zapomenou, v tom horším na vás začnou útočit. Na vás jim vůbec nezáleží. Jen na svých zájmech a na tom, jak jim můžete být užiteční.
Nechci tvrdit, že moje bývalá kolegyně byla psychopatka. Docela určitě se chovala zvláštně a jak jsem zjistila, tak s ní i ostatní měli podivné zkušenosti. Takových lidí kolem nás není málo a žít se s nimi moc nedá. Připadáte si vedle nich jako debilové. Dokážou bez skrupulí všechno překroutit, přiohnout, vyložit si po svém. Takoví lidé by se neměli dostávat do významnějších postavení, neměli by být šéfové, politici, ředitelové apod. Ale jsou. Jejich chování je pro nás nepochopitelné, protože oni se neřídí stejnou morálkou.
Jsou to sobci. Sice za to možná nemůžou, tak jako my nemůžeme za to, jaká chemie panuje v našem těle, to ale nic nemění na tom, kolik škody dokážou napáchat. V ideální společnosti by měly být jejich sklony nežádoucí a takové chování by mělo být jednoznačně společností odmítané. Bohužel nežijeme v ráji a empatie, soucit, dobrosrdečnost nebo laskavost se nezdají být v módě.
Změnit situaci v celé zemi nebo celém městě, to asi nepůjde, ale můžeme se starat alespoň o to, jací lidé budou v našem bezprostředním okolí. V rodině nebo mezi přáteli máme přece jen větší vliv a ti lidé, se kterými se nejčastěji stýkáme mají také největší vliv na to, jak moc šťastní budeme.
Film Ryba smrdí od hlavy je dostupný na youtube, trvá přes hodinu, ale rozhodně doporučuju se na něj podívat. Zpočátku může vyznít pesimisticky, ale nakonec se objeví i nějaká řešení nebo nápady, jak žít ve světě s psychopaty.

Ďábelští lidé s andělskou tváří

20. října 2014 v 22:55 Téma týdne
V pohádkách je to jednoduché: osoby jsou buď dobré nebo špatné. Ať je to zlá královna nebo statečný princ, od začátku do konce víme, na které straně kdo stojí. Kéž by to tak jednoduché bylo i v životě. Ale není. Lidé nejsou ani úplně zlí ani stoprocentně dobří. Mění se a chovají se i podle toho, v jaké jsou právě situaci. Nebo v jaké situaci jsme my sami.

Když jsme zamilovaní, vidíme svého miláčka jako nejskvělejšího člověka na světě, chodící anděl, ideál bez poskvrnky. Zamilovanost ale nevydrží navěky. Začneme spolu žít a přijdou starosti. Začínáme vidět i věci, zvyky a vlastnosti, které se nám moc nelíbí. Co to? Nás ideál má vady? Anděl už není jen sněhobílý?

Jak se poznáváme a zamilovanost vyprchává, vidíme toho druhého realističtěji. Ano, má chyby, ale kdo je nemá? Nežijeme v pohádce, lidi nejsou jen dobří nebo jen špatní. Jsou směsicí obojího. Jsou vlastnosti, se kterými se opravdu nedokážeme smířit. Pro mě je to třeba kouření. Je mi natolik protivné, že bych je u svého partnera nesnesla. Pak je ale spousta věcí, nad kterými dokážu mávnout rukou.

Co se stane, když zamilovanost vyprchá? V horším případě ji nahradí lhostejnost a možná i nenávist. Dva lidi, co spolu byli šťastní, se začnou nenávidět, hádat, ubližovat si. Z anděla, který měl tak skvělou povahu, se postupně stane ztělesnění všeho zla, přestaneme hledat a vidět to dobré a soustředíme se na chyby a prohřešky.
Opravdu se ten člověk tak změnil? Opravdu se z anděla může stát ďábel?

Naštěstí to není jediný možný scénář. Zamilovanost totiž může přejít ve skutečnou lásku. Opravdová láska nebrání tomu vidět chybky a uklouznutí milovaného člověka, ale umí s nimi žít. Každý máme nějaké vlastnosti, které se tomu druhému nemusí líbit. To je v pořádku, pokud funguje vzájemná tolerance a dobrá vůle. Když spolu chceme - i přes nějaké ty rozmíšky - být i dál. Láska nevyžaduje dokonalého anděla. Láska vyžaduje chtít být spolu.



Jeden den, který bych ráda změnila

13. října 2014 v 14:55 Téma týdne
Za svůj nepříliš krátký život jsem dokázala zvorat hodně věcí (a hodně se mi jich taky povedlo), ale najít den, který bych ráda změnila tak nějak celý a úplně, to mi nějak nejde. Obvykle to byly spíš minuty a hodiny, kdy jsem udělala nějakou botu nebo prožila něco hrozného.
I když, dny plné zoufalství musely být také. Jen si nějak nevybavuju. Možná proto, že teď jsem šťastná a spokojená. To nešťastné, co jsem prožívala dřív, jsem tak nějak vytěsnila a zapomněla.
Jo, už se mi to vybavuje. Dny, kdy jsem neměla chuť se usmát, ale k slzám jsem měla blízko. Opravdu jich bylo hodně. Skoro vždycky to nějak souviselo se vztahy s lidmi. Nebyla jsem hvězdou třídy ani kráskou, se kterou by chtěl každý kluk chodit. Cítila jsem se hodně sama a dobře mi z toho nebylo. V době, kdy si člověk tvoří sebedůvěru a potřebuje o sobě mít dobré mínění, jsem neměla z čeho tvořit.
Když jsem se vdala, o moc se to nezlepšilo. Nevybrala jsem si dobře, ale je těžké odejít od muže, se kterým máte dvě děti. Nakonec jsem to přece jen udělala a udělala jsem dobře. A zase jsem byla sama. Pár let to trvalo, než jsem našla svého současného partnera. Už jsem tomu ani moc nevěřila, ale zázraky se dějí. Teď jsem šťastná, zčásti je to rozhodně zásluhou mého muže, ale zčásti je to určitě i tím, co jsem prožila.
Dní, které bych změnila nebo vyškrtla ze svého života, se pár najde. Skoro vždycky to souviselo se vztahy s lidmi. Pětka ve škole (v mém případě velmi zřídkavá), to je blbý, ale když se vám vysměje nejlepší kamarádka, to je teprve skutečná bolest. Jestli jsem se ze všech svých černých dní, hodin a minut něco naučila, pak to, že nic není cennější než dobré vztahy s lidmi, na kterých nám záleží. Bez toho nedokážu být šťastná.
Prožila jsem ne jeden, ale spoustu dní, které bych ráda změnila. Je dobře, že jsem to tehdy nemohla udělat, protože pak by mi chyběly právě ty zkušenosti, které mám teď a díky kterým jsem konečně v pohodě. I tehdy, když se občas něco nepovede.

Jak nafotit mobilem dobré fotky

10. října 2014 v 21:35 Kde brát obrázky
Kvalitní foťák má málokdo, ale i s mobilem se dají udělat slušné snímky. Jen se to musí trochu umět. Spousta obrázků pořízených mobilem, vypadá příšerně, to ale není mobilem, spíš neznalostí toho, kdo fotí. Následující rady vám pomůžou dělat lepší fotky bez toho, abyste si museli kupovat nový mobil nebo foťák.
Foťte venku. Venku je daleko více světla a fotky vypadají mnohem líp.
Pozor na sluníčko. Když fotíte člověka a přitom mu svítí slunce do očí, bude mžourat a mračit se. Raději ho postavte do lehkého stínu nebo natočte tak, aby mu sluníčko nesvítilo přímo do očí.
Světlo. Při špatném světle budou vaše fotky zrnité, šedivé a hlavně rozdělané. Na Facebooku i jinde najdete fotky pořízené u zrcadla v interiéru. Přitom v místnosti bývá mnohem méně světla než venku. Naše oči se přizpůsobí, ale foťáky s tím mají problém. Takže rozsviťte všechno, co se dá.
Zastavte se. Pohyb foťáku/mobilu znamená rozmazanou fotku. Při focení se zastavte, mobil držte oběma rukama, zastavte dech. Někdy je dobré si mobil opřít o parapet, sloup či zábradlí, zvlášť když je pod mrakem nebo už se začíná stmívat a je méně světla.
Video místo fotky. Když to jinak nejde, chcete třeba zachytit dojmy z jedoucího autobusu, použijte raději kameru, většina foťáků i mobilů ji má. Video ovšem zachycuje i zvuky, nezapomeňte na to a neříkejte věci, které nechcete sdělovat světu. Držet v ruce mobil, natáčet video a přitom si vykládat s kamarádkou, jaká je ta naše třídní kráva, to může taky znamenat, že se dřív nebo později video dostane právě k té "krávě".
Sledujte pozadí. Soustředíme se hlavně na objekt fotografování a pak až v počítači zjistíme, že se nám objekt ztrácí v pozadí. Časté je to při focení květin mezi ostatní zelení. Když fotíte nějaká předmět, třeba náramek, který jste si právě koupili, položte jej na kontrastní pozadí, aby vynikl.
Foťte víckrát. Zvlášť když fotíte lidi. Dost často se na fotkách všelijak tváří, mračí a podobně. S více snímky máte větší šanci najít takový snímek, kde lidé vypadají dobře. Když profesionální fotografové fotí modelky, také nespoléhají na to, že se ta kráska bude dobře tvářit, a udělají raději desítky nebo stovky snímků, ze kterých si pak vyberou to nejlepší.

Návštěvnost blogu

8. října 2014 v 19:02 Návštěvnost blogu
Skoro každý chce mít víc návštěv na svém blogu. Jak na sebe upozornit, aby lidi přišli, ale přitom abychom nebyli vlezlí a neodbytní?
Mít obsah. Obsah, to jsou většinou texty a obrázky nebo videa. Nejlépe svoje vlastní, originální. Kopírovat obsah od ostatních je stejné jako když jen papouškujete, co ostatní řekli bez špetky originality.
Přidávat obsah. Když narazíte na blog, kde je poslední článek rok nebo dva starý, máte chuť se tam vrátit? Nejspíš ne. Psát pravidelně ovšem není tak jednoduché, buď se člověku do psaní nechce nebo neví o čem psát nebo nemá čas. Nedostatek času je ale většinou jen výmluva, častější je, že už nás blog nebaví nebo už nevíme o čem psát.Když chcete udržet blog opravdu aktivní, musíte si vytvořit určitý zvyk a psát i tehdy, když se vám moc nechce. Když se učíte do školy nebo jdete do práce, taky to děláte pravidelně, i když se vám moc nechce. Podobně to berte s tím blogem. Vytvořte si každodenní návyk. Třeba takový, že když skončím s učením do školy, budu deset minut psát. Některé texty nejspíš zahodíte, ale určitě napíšete i leccos, co bude dobré a co můžete s klidem zveřejnit.
Můžete o svém blogu říct všem známým. Pokud je tam tedy chcete. Někdo bloguje anonymně a nechce, aby si to jeho kamarádi četli.
Registrace do katalogů a vyhledávačů. Katalogy a vyhledávače jsou weby podobné jako seznam.cz nebo google.com. Tyto dva jsou nejznámější, ale existuje jich ohromné množství. Můžete je najít i na webu www.seznamkatalogu.cz/. Většina katalogů ovšem nemá nijakou výjimečnou návštěvnost, takže vám moc návštěv nepřivedou.
Odkazovat na svůj blog na facebooku. Vždycky, když zveřejníte nový článek, dejte odkaz na facebook. Zvlášť pokud máte hodně facebookových přátel, stojí to za to.
Dejte si odkaz na blog do podpisu v emailu. Kdykoliv někomu pošlete email, pošlete s tím zároveň jemné upozornění na svůj blog.
Sledovat ostatní blogy, vyměňovat si navzájem odkazy a komentovat. Jinak řečeno vytvářet vztahy s ostatními. V blogosvětě je to stejné, jako všude jinde: když chcete být vítaní, buďte laskaví, mluvte slušně, k věci a neobtěžujte neustálou reklamou svého blogu.
Fóra a diskuze. Na některých můžete mít odkaz přímo u každého příspěvku, na jiných jen v profilu. A samozřejmě když napíšete něco, co se hodí do právě probíhající konverzace, můžete přidat odkaz na svůj článek. Ale přiměřeně, nikdo nemá rád blogery, kteřá tapetují fóra stále stejnými příspěvky s jediným cílem: upozornit na sebe.

Lákavá slova - použijte je v titulku a získáte pozornost

6. října 2014 v 22:07 Titulky
  • Jsou určitá slova, na která jsme citliví a která přitahují naši pozornost. Což je přesně to, co potřebujete, když chcete, aby lidé klikali na vaše titulky a četli vaše články. Ta slova odrážejí naše hodnoty a touhy: chceme být zdraví, úspěšní, schopní, uznávaní bohatí, zajímaví, atraktivní. Některá taková slova najdete jako příklad v tomto článku. S nimi se pojí samozřejmě i různá slovní spojení a věty, které působí stejně, např. ke slovu vydělat se hodí fráze jako rychle vydělat, vydělat peníze, jak vydělat na internetu, vydělávat z domova, vydělávat zábavou formou.
  • Když tato slova budete používat, získáte více pozornosti. Jen by bylo dobré to dělat s rozumem. Ta slova jsou totiž nejen účinná, ale taky často používaná a mohou být i nudná.
  • Bohatství:
    • peníze
    • vydělat, jak vydělat
    • bohatství
    • ušetřit peníze
    • zbohatnout
  • Úspěch:
    • sebevědomí
    • vůle
    • úspěch
  • Atraktivnost, sex, láska:
    • sex
    • krása
    • láska
    • být oblíbený
    • v módě
    • být in
    • trendy
    • celebrita
  • Zdraví a hubnutí:
    • zdraví
    • zhubnout
    • nízkokalorický

Titulky

6. října 2014 v 21:51 Titulky
Titulek prodává. Na základě titulku se lidé rozhodují, jestli kliknout nebo ne. Nestačí mít skvělý článek, protože když mu dáte nudný, nezajímavý titulek, tak čtenáři nepřijdou nebo jich bude málo.
Jak by měl takový titulek vypadat?
- řešení nějakého problému. Každý z nás něco řeší a přitom podvědomě klikáme na to, kde se zdá být být nějaká pomoc nebo nápověda.
- číslovka. Z nějakého důvodu jsou seznamy a číslované položky pro lidi lákavé. Určitě už jste jich na internetu viděli spoustu. A ještě uvidíte. Ony totiž fungují.
- otázka. Když se nás někdo na něco zeptá, vyvolá v nás pocit, že bychom měli reagovat. Amy reagujeme - kliknutím na titulek.
- silná slova: peníze, vydělat, úspěšný, láska, sebevědomí, zdraví, zhubnout, zbohatnout, získat úspěch, být šťastný. Takových slov a slovních spojení najdeme spoustu. Společné mají to, že vyjadřují naše touhy. Touhu po lásce, štěstí, úspěchu, bohatství.
- celebrity a trháky. Sem patří jak jména herců a hereček, zpěváků a zpěvaček, sportovců a sportovkyň. Dále pak názvy populárních filmů, seriálů, ale taky počítačových her nebo dokonce knih, pokud jsou právě na výsluní.
- trendy. Před vánoci každý hledá na internetu recepty na cukroví, bramborový salát, nápady na dárky apod. Když se volí prezident, stanou se hodně vyhledávanými jména kandidátů. A když je třetina republiky zaplavená, každý hledá slova jako povodeň, záplavy, počasí, přívalový déšť... Sledujte, co se děje a pište o tom. Vyžaduje to rychlou reakci, protože vlastností trendů je, že přicházejí a odcházejí.

Jaké téma blogu zvolit

6. října 2014 v 21:47 Jak na blog?
Blog může být všeobecný nebo nějak tematicky zaměřený.
Všeobecně zaměřený blog obvykle vychází z toho, co jeho pisatelk/ka prožívá. Hodně při tom záleží na tom, jak umíte psát. I naprosto banální záležitosti se dají popsat vtipně a čtivě.
Jak zvolit téma blogu? Možná máte nějaký zájem, koníček, hobby, něco, co vás fascinuje a o čem byste mohli mluvit hodiny. Milujete pěstování begónií, rybaření, dechovku, o čemkoliv se dá psát poutavě a zajímavě. Být začátečník v oboru je v tomto případě spíš výhoda, protože dokážete mluvit/psát srozumitelným jazykem na rozdíl od expertů, kteří často mluví jazykem natolik odborným, že jim laik nerozumí.
Příkladem pro mě jsou weby o včelách. Skoro nic o nich nevím, ale na specializovaných včelařských webech toho moc nenajdu. Tedy najdu, jen jim nerozumím. Dlouholetí zkušení včelaři můžou mít problém pochopit, že laik o těch včelách fakt nic neví. Že i vcelku inteligentní člověk netuší, co je mladuška nebo létavka, k čemu slouží mateří kašička nebo jak se liší trubec od ostatních včel.
Amatér, který se včelařením začíná a píše o tom, může být pro laiky užitečnější, protože píše srozumitelně. Takže paradoxně začátečník může být svým čtenářům užitečnější, než odborník. Nemluvě už o tom, že psaní blogu na určité téma je taky skvělá cesta, jak se něco naučit. Z každého může být odborník a hodně lidí už se stalo v nějakém oboru známými a respektovanými právě díky svému poctivě psanému a pravidelně aktualizovanému blogu.
Výborným tématem může být i nějaký problém nebo starost, se kterou se perete. Může to být boj se zákeřnou nemocí, výchova dítěte se zdravotním omezením, studium na právnické fakultě nebo snaha zhubnout. Pokud si i v náročné situaci dokážete zachovat optimismus a snahu jít dál, tak se můžete stát i inspirací pro lidi ve stejně svízelné situaci.
Já sama mám monotématické blogy moc ráda. Na první pohled vidím, o čem se v blogu píše a jestli mě to zajímá nebo ne.

O čem psát, když nevím o čem psát?

6. října 2014 v 21:36 O čem psát?
Každý bloger nebo psavec má občas problém s tím, že neví, o čem zrovna psát. Hlavně tehdy, když vás tlačí termín. Slíbili jste někam nebo někomu článek a teď nevíte, o čem psát. Koukáte na monitor, v hlavě vymeteno a všechny ty nápady, které jste kdy měli - a že jich bylo hodně - se najednou někam vytratili. Co teď?
Můžete inspirovat se jinde.
- brouzdat po internetu a hledat inspiraci. Je dost běžné, že bloger napíše nějaký článek jako reakci na text někoho jiného. Na www.blog.cz najdete spoustu zajímavých blogů, které stojí za to sledovat.
- www.wikipedia.org - někdy si otevřu wikipedii, podívám se, co je na titulní stránce a překlikávám ze stránky na stránku, z tématu na téma, podle toho, co mě zrovna zaujme. Většinou z toho je hned několik nápadů na psaní. Další dobrou inspirací je seznam všech dní, kde si kliknete na datum, které vás zajímá a dozvíte se, jaké události se v ten den staly u nás i ve světě: http://cs.wikipedia.org, www.novinky.cz, www.aktualne.cz - zpravodajské servery. Pokud vás zajímá aktuální dění a máte k tomu, co říct, jsou tohle pro vás ty pravé zdroje inspirace.
- sbírat nápady do zásoby. Občas se nám v hlavě nějaký ten nápad vylíhne, ale pokud si ho nezaznamenáme, tak ho obvykle zase zapomeneme. Spisovatelský zápisníček je pomůcka, kterou používal nejeden známý spisovatel. Nemusí to vždycky být sešitek nebo blok, dnes můžeme ke stejnému účelu využít mobil. Dobrý nápad je jako vzácný drahokam, který je třeba uschovat na bezpečném místě, protože nikdy nevíte, kdy se vám může hodit.
- psát seriály. Z jednoho námětu máte najednou článků několik. Zkuste třeba 30dílné seriály na jeden měsíc. Oblíbené knihy. Nápady na to, co vařit k večeři. Weby, které stojí za to číst. Citáty. Vtipy. Fotky z vlastní zahrádky. Odkazy z youtube.
- kalendář inspirací. Jsou témata, která se každý rok vrací. Takový kalendář může být inspirací trvalou, může vám sloužit dlouhodobě a stát se nevyčerpatelnou studnicí nápadů. Příkladem může být téma vaření, kdy se pravidelně věnujeme určitým sezónním zeleninám, ovoci nebo bylinkám.

Miluju plánování

6. října 2014 v 21:25 Téma týdne
Miluju plánování, Různé ty kalendáře, organizéry, schémata a přehledy. Už jsem vyzkoušela několik internetových úkolníčků. všechny dopadly podobně: nějakou dobu jsem je intenzivně využívala, napsala jsem do nich spoustu úkolů, nápadů, odkazů a projektů, načež se z toho stal nepřehledný kolos a já jsem nenápadně systém opustila, abych našla něco nového.
Testováním podobným programů a aplikací jsem strávila nejednu hodinu, kterou jsem mohla věnovat nějaké produktivní práci. Všechny tato udělátka nám mají poskytovat nebo umožňovat větší produktivitu, ale ona poskytují spíš iluzi výkonnosti. I když to zní dobře, když se někomu jen tak mezi řečí zmíníte, že používáte Evernote, Remeberthemilk nebo GTD. To jsou všechno systémy, které nám mají pomoci zorganizovat si život. A existuje jich mnohem víc. Jejich popularita svědčí o tom, že nějaká potřeba udržet pořádek ve svých záležitostech tady je. Že lidi fakt chtějí mít svoje úkoly naplánované, dělat je tak, jak si předsevzali, být spolehliví a výkonní.
Ono to taky dobře vypadá, když píšete na blogu, jak tyto nástroje využíváte. Nebo když je máte nainstalované v mobilu. Vyvolává to dojem, že ten, kdo využívá k organizace takové sofistikované aplikace, musí být opravdu výkonný, kompetentní, prostě skutečný odborník.
Nevěřím, že je to vždycky tak. Připadá mi, že někteří lidé tyto moderní nástroje používají jako druh šperku. Zdobí se jím, cítí se být na úrovni a blahosklonně shlížejí na ty, kdo si vystačí s tužkou a papírem. A to bez ohledu na to, kolik práce kdo skutečně udělá. Podobně, jako člověka v drahém autě obvykle považujeme za schopnějšího, než toho, kdo jede v nějaké ojeté šunce. Přitom ten luxusní bourák může klidně být na lízing (tedy na půjčku) a jeho majitel možná kromě velkých keců nic jiného neumí. Kdyby byla výkonnost závislá jen na webových nebo papírových organizačních pomůckách, jak by mohli existovat takoví velikáni minulosti jako byl třeba Leonardo Da Vinci? To, co objevil, to se zrodilo v jeho hlavě a bylo podmíněno velkou fantazií a spoustou práce. Kdo ví, jak by Da Vinci dopadl dneska. Možná by si taky začal hrát s webovými aplikace a k pořádnému objevování a vynalézání by se ani nedostal.
Bohužel až příliš často jsem se setkala s lidmi, kteří nedostatky vlastní práce zakrývali předstíráním toho, že jsou lepší než skutečně jsou. Proto se i na ty skvělé plánovací a organizační systémy dívám skepticky. Schopnému pomohou, neschopnému dají příležitost k odkládání a marnění času. A namyšleným dají argument k povyšování se nad druhými.
Jeden nástroj ale přece jen používám. Jmenuje se workflowy.com, je velmi jednoduchý, neumí barevné písmo, značky, priority, vkládání obrázků či barevné kódování. Alespoň v té verzi zadarmo. Umí prostě zachytit text, podřídit jeden odstavec druhému, skrýt to, co zrovna v té chvíli nepotřebuju a umí ten text exportovat. Používám ho třeba ke psaní. Odstavce totiž umí taky. Workflowy má i placenou verzi, která má samozřejmě i nějaké další funkce, ale zatím jsem vystačila s tím, co nabízejí zadarmo.
No jo, plánuju. Plánování mě prostě baví. Jen mi občas chybí nějaké ty ruce a mozky, které by tu naplánovanou práci za mě udělaly.