Co bych ráda řekla, ale nemůžu

13. prosince 2014 v 20:26 |  Téma týdne
Nesčetněkrát se mi stalo, kdy jsem mlčela, i když jsem měla nebo chtěla něco říct. Někdy dost dlouho váhám, jestli něco říct a pak raději mlčím.

Proč mlčím? Buď kvůli sobě nebo kvůli druhým.

Některé věci si nechávám pro sebe prostě pro to, že vím nebo si myslím, že by s nimi ten druhý nesouhlasil a mě by to bylo nepříjemné. Vyhýbám se třeba rozhovorům o politice s mým mužským. Máme na spoustu věcí různé názory, ale je to důvod k tomu se dohadovat? Sice se říká, že partneři spolu mají komunikovat, ale musíme opravdu mluvit úplně o všem? Nemyslím si to. Měli bychom mluvit o věcech, které se skutečně dotýkají našeho společného života, to ano, ale řešit co řekl prezident a jestli je to správné nebo ne, to mi opravdu nestojí za to. Takže mlčím a nehodlám na tom nic měnit.

Jindy mlčím, protože se cítím nejistá. Někdo něco tvrdí, kolikrát i velmi sebejistě a já mám pochybnosti. Nedokážu se tomu suverénně pronášenému názoru postavit, pokud si nejsem jistá tím svým. Tenhle druh mlčení mi příjemný není. Ráda bych byla člověkem, který dokáže jasně a přesvědčivě říct svůj názor a stát si za ním. I s rizikem, že se zmýlím. Možná mě brzdí právě ten strach z chyby a z omylu. Rozumem vím, že dělat chyby je správné, protože se z nich učíme, někde uvnitř se ale chyb bojím.

Občas mlčím proto, že jsem něco zvorala. Něco zapomněla, neudělala nebo udělala naprosto špatně. Pak mě pronásleduje pocit viny a pracně hledám něco na svoji obhajobu. A to i tehdy, když se jedná a naprostou maličkost a každý druhý by nad tím mávl rukou.

Někdy mlčím proto, abych neublížila. Když řeknu kamarádce, že s těmi kruhy po očima vypadá jako smrtka nebo že by měla zhubnout, k čemu to bude? Nejspíš jí neřeknu nic nového, spíš se jí to dotkne. Ono je hezké říkat lidem pravdu, ale chtějí ji slyšet?

Pokud budu mluvit sama za sebe, tak o přílišnou upřímnost nestojím. Většinou vím o tom, co dělám špatně, není potřeba mi to připomínat. Ani rady mi moc nepomáhají, většinou lidé totiž radí bez toho, že by znali a chápali vaši situaci. To, co mi skutečně pomáhá, je pocit, že na mě tomu druhému člověku záleží. Že mě má rád a bere mě takovou, jaká jsem, i když mi do dokonalosti hodně chybí. Naštěstí mám takové lidi kolem sebe a snažím se jim to oplácet stejně. Možná jim neřeknu vždycky všechno, některé věci si nechávám pro sebe, ale často je to proto, že jim nechci ublížit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 20:10 | Reagovat

Myslím, že je dobré řídit se úslovím "Neříkej vše, co víš, a nevěř všemu, co slyšíš" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama