Kdo mi to zakázal?

24. ledna 2015 v 18:32 |  Téma týdne

Některé věci jsou zcela jasně zakázané. Krást a vraždit třeba. Sebrat spolužákovu svačinu. Jezdit metrem načerno. Chlastat za volantem Taková pravidla zavedla lidská společnost a když ten zákaz porušíte a přijde se na to, následuje nějaký postih. Jsou lidé, kteří takové zákazy porušují a dokonce jim to občas i projde, ale i tak se asi shodneme na tom, že nějaká pravidla potřebná jsou.

Pak jsou ale zákazy, které si dáváme sami. Nemůžu přece klukovi říct, že se mi líbí. Nemůžu sníst celé brambůrky na posezení. Nemůžu se o to místo ucházet, nemám na to a bude tam spousta lepších. Nemůžu psát povídky do časopisu, tak dobrá nejsem. Přece se nemůžu vzít minisukni, vypadala bych strašně. Nemůžu učit angličtinu, nejsem v ní nejlepší na světě. Přece nemůžu odmítnout kamarádce pomoct, i když mi to zabere spoustu času a zrovna teď se mi to vůbec nehodí.

Nejen společnost, ale i my sami si vytváříme pravidla a každý je má nastavená podle trochu jinak. Když jsou v souladu s našimi hodnotami, je to fajn. Ale co když nám ty naše vnitřní zákazy spíš škodí?

Jeden z mých "vnitřních zákazů" říká: musíš dělat věci perfektně. Jinými slovy dokud to není dokonalé, tak na tom ještě pracuj. Výsledkem je, že nad některými věcmi strávím mnohem víc času, než by bylo nutné.

Neplatí to samozřejmě vždycky. Když vařím, tak prostě předložím rodině, co jsem uvařila. Někdy to není úplně dokonalé, omáčka je řidší, knedlíky mazlavější, vánočka sesunutá ke straně, polévka málo slaná atd. Ale i tak je to mnohem lepší, než nechat rodinu bez večeře.

Pak jsou situace, kdy mě můj vnitřní strážce zákazů a příkazů nutí dlouze přemýšlet, jestli ano nebo ne. Můžu říct tohle? Nebo udělat támhleto? Rozhodování a přemýšlení mi zabere spoustu času.

Někdy závidím lidem, kteří nepřemýšlejí. Prostě jdou a udělají něco. Možná to bude blbost, ale aspoň to zjistí a mohou jít dál a zkusit něco jiného. Přemýšlet a zvažovat různé možnosti je dobré, ale když se pro samé analyzování a zvažování alternativ vůbec nepohnete z místa, tak je to spíš brzda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. února 2015 v 22:36 | Reagovat

S tím závěrem článku plně souhlasím. Jako Váhy jsem dlouhá léta bojoval s mnohdy zbytečným přemýšlením, než jsem něco udělal. Naštěstí jsem se naučil rozhodovat se více podle intuice a podle první myšlenky. A z 99 procent jsou ta rozhodnutí vždy správná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama