Zrada od přítele

31. března 2015 v 16:27 |  Téma týdne
Brutus se podílel na vraždě, ale co je možná ještě horší, zavražděný ho považoval za přítele.
Jak často se nám stane, že nás zklame nebo zradí člověk, kterému věříme? Možná to není tak často, ale o to více to bolí. Všichni v životě hledáme nějaké zázemí, jak ve věcech (budujeme si domov) tak i v lidech. Někomu věříme, před jinými jsme ostražití nebo se jim rovnou vyhýbáme.
Jak taková zrada může vypadat? Nemusí to vždycky být vražda, kolikrát dokáže i jedno slovo nebo nevinný čin způsobit velkou bolest. Všichni jsme to zažili mockrát.
Když už nás tedy ten "zrádce" nechá žít (když už César takové štěstí neměl), jak dál? Znovu mu věřit? Nebo ho zavrhnout až do konce života?
Většinou se snažím rozdělit úmyslné ublížení od nevědomého. Když mi někdo uškodí schválně, bývám dost nemilosrdná. Jak mám věřit někomu, kdo schválně udělá něco, čím mě zraní. Před několika lety mi to udělala jedna z bývalých kolegyň a pořád ještě z toho mám velmi nepřájemný pocit. S tou dotyčnou se sice můžu stýkat a chovat se k ní slušně, ale raději se jí vyhnu, pokud to jde. Z nějakého důvodu jí dělá dobře, když může lidem uškodit, nejen mě, ale i jiným lidem.
Naopak když mi někdo ublíží nechtěně, třeba nějakým neobratným vyjádřením nebo činem, bývám schovívavější. I mě se mnohokrát stalo, že jsem řekla nebo udělala něco, co se zvrtlo a pak mě to mrzelo. Takže si dokážu představit, jak se ten druhý cítí a odpouštím rychle. Navíc když je to blízký člověk, se kterým se budu vídat i dále. Ty negativní pocity totiž nejvíc bolí právě mě. Čím dřív je opustím, tím líp.
Podstatný a důležitý je podle mě úmysl. Takže když vidím, že milovaný člověk mi ublížil nerad a nedopatřením, pustím to z hlavy. Uleví se mě i lidem okolo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama