Chvála lhostejnosti

14. května 2015 v 23:36 |  Téma týdne
Lhostejnost většinou nepovažujeme za dobrou vlastnost. Zvlášť mezi lidmi. Tak nějak cítíme, že bychom se o ostatní lidi (zvlášť ty blízké) měli zajímat, věnovat jim čas a pozornost, takže když nás někdo nařkne z lhostejnosti, dotkne se nás to.
Jenže lhostejnost je taky někdy životně nutná, abychom se vyhnuli naprostému vyčerpání. Je to tehdy, když požadavky na nás kladené jsou prostě příliš náročné.
Všichni známe lidi, kteří nedokážou říct ne. Snaží se každému vyhovět, ke každému být vstřícní a každému pomoci. Dost často jsou i využívaní, protože jsou snadnou obětí pro ty vychytralé a vyčůrané. Není to náhoda, když se ve vztahu sejde až příliš laskavý člověk s vypočítavým sobcem. Oni se totiž doplňují. Potřebují se navzájem. Takže když se třeba přehnaně hodná žena rozvede s náročným mužem, který ji využíval, často si najde podobného partnera. Prostě proto, že je až příliš obětavá. Pro normálního muže je to nepřijatelné, ale sobec, lenoch nebo vyžírka v duchu zajásají, protože přesně to hledají.

Jediný způsob, jak se vymanit z koloběhu takových vztahů (nejen milostných, ale i pracovních nebo přátelských) je změnit se. Naučit se kousku toho sobectví, díky kterému obhájíme sami sebe. Naučit se říkat ne, pečlivě zvažovat, co chci pro druhé dělat a co už je moc. Je to těžké. Máme nějak nastavenou hranici mezi požadavky svými a těch ostatních, ale není to jasně vyznačná čára na mapě, je to nezřetelný snadno přehlédnutelný pocit někde uvnitř nás.

Pokud chcete a potřebujete pomáhat, je velmi užitečné stanovit si určitou hranici. Když jsem pomáhala jako dobrovolník (tedy zadarmo) v domově seniorů, stanovila jsem si pro sebe určitý počet hodin, kolik jsem ochotná tomu týdně věnovat. I když by se pro mě našla práce i na víc času a já bych ho i byla schopná věnovat, protože jsem byla bez práce, nechtěla jsem překračovat svoji hranici. Kývnete na jeden požadavek, pak na další a najednou zjišťujete, že věnujete kus svého života něčemu, co vás nenaplňuje, co vnímáte spíš jako přítěž.

Hranice jsou skvělá věc. Hranice má náš byt, dům nebo zahrada a bedlivě střežíme, aby je nikdo bezdůvodně nepřekračoval. Stejně tak by měla mít hranice naše osobnost. Nelze vyplnit všechny požadavky, které na nás naši blízcí mají. Můžeme se o to pokusit, ale skončíme vyčerpaní a nespokojení. Proto je třeba stanovit hranice i své dobré vůli a lakavosti. I když je nám často nepříjemné někoho odmítnout nebo dokonce říct: mě tvůj problém nezajímá, nemám v úmyslu ho řešit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama