Deník vděčnosti

14. září 2015 v 9:20 |  Všechno ostatní
Deník vděčnosti je zápisník (nebo elektronický soubor), do které si pravidelně zapisujete všechno to, za co jste v životě vděční, co se vám stalo krásného nebo co se vám podařilo.
K čemu je taková věc dobrá? Změní váš náhled na vlastní život. Většinou se zabýváme věcmi, které jsou nějakým způsobem v nepořádku. Musím umýt nádobí, ještě nemám hotový úkol, tohle je zase rozbité, musím se naučit tohle, tohle jsem zase udělala blbě, tohle mě zase naštvalo. Jako by celý život byl jen nekonečným seznamem úkolů a povinností.
Jenže v životě jsou i věci dobré, krásné, příjemné a povedené. Jen si jich tolik nevšímáme. Řekneme si: fajn, to je hezké a zase přesuneme svoji pozornost k něčemu méně podařenému.
Je to jako s dětmi. Ty zlobivé a vzteklé jsou hodně vidět a slyšet, přitahují naši pozornost a stále je řešíme. Ty hodné pak vlastně zanedbáváme, protože už nám na ně nezbývá čas a energie.
Když se začneme pravidelně a často zabývat i tím, co se nám v životě podařilo, najednou zjistíme, že je toho vlastně docela dost. V každém dni prožijeme spoustu věcí, které jsou pozitivní a my jim nevěnujeme pozornost, protože je považujeme za samozřejmost. Stěžujete si na manžela, ale pak zjistíte, že jsou daleko horší případy - žárlivci, remcalové, manipulátoři - a že vlastně máte doma docela fajn chlapa. Otravuje vás, že vás často bolí záda, pak potkáte člověka, který skončil na vozíku a byl by neskonale vděčný, kdyby ho "jenom" bolely záda.
Přehlížíme i takové maličkosti jako je úsměv blízkého člověka nebo malé každodenní úspěchy. Když se mi povede večeře, je to v podstatě samozřejmost, ale taky je to důvod si říct: no, to se mi povedlo, jsem dobrá.
Podobně jako k sobě se chováme podobně i k ostatním. Kdybychom měli vypočítat chyby a prohřešky svých blízkých, rychle bychom dokázali sepsat dlouhý seznam. Ale co klady, úspěchy a dobré stránky? Nepřehlížíme je? Pokud se soustředíme jen na to, co druhý člověk (manžel, syn, rodič, kolega) dělá špatně, není to vůči němu nespravedlivé? Líbilo by se mi , kdyby někdo druhý sledoval jen moje chyby a toho, co se mi daří, si vůbec nevšímal? To teda ne! Rozhodně bych to vnímala jako nefér jednání.
Deník vděčnosti může být nástrojem, díky kterému se budeme cítit šťastnější. I kdyby se v životě nic nezměnilo, budeme z něj mít lepší pocit. Ale divila bych se, kdyby žádné změny nenastaly. Když změníte svůj přístup k věcem a lidem, projeví se to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama